Ve svém životě si zakládám na budování české národní identity. Myslím si, že pěstování národního cítění a hrdosti by mělo být všem Čechům vlastní. Nemám rád, když se Čech stydí za to, že je Čechem. Naše historie i kultura je neuvěřitelně bohatá a každý z nás v ní musí najít něco, na co by mohl být on sám hrdý. Zdravé národní cítění v moderním slova smyslu by nemělo chybět v každé české domácnosti. Jedná se především o první sociologické návyky, které se budují v rodině, jež by měla své děti vést od útlého věku k historii, umění a kultuře naší země. Znepokojuje mě totiž úpadek dnešní mladé generace. Zůstávám však optimistický a jsem přesvědčen, že se stále najdou rodiče, kteří své děti vychovávají s láskou k hudbě, literatuře a celkově je rozvíjejí. Pokud se budou zodpovědně a uvědoměle chovat dospělí, nemusíme se o budoucnost českých dětí obávat. Věřím, že se k těmto aktivitám bude uchylovat více rodin, aby k celkovému úpadku vzdělanosti opravdu nedošlo.
Zásady, ze kterých vychází má filosofie:
- První zásada se týká pozitivního myšlení. Neměli bychom se neustále nechat sžírat obavami o práci, majetek či vztahy. Neměli bychom se bát dávat najevo lásku a uznání. Lidé by si všeobecně měli klást pozitivní cíle a při jejich dosahování se vyvarovat nesprávných a špatných rozhodnutí. Tím se řídím i já. Občas se mi totiž zdá, že je moderní člověk málo odvážný. Podceňuje své dovednosti a znalosti, což je obrovská chyba. Proto chválou a respektem buduji u svých spolupracovníků a zaměstnanců, a nejen u nich, zdravé sebevědomí a pozitivní náladu.
- Další z mých zásad souvisí s pocitem potřeby se vzdělávat. Jsem totiž přesvědčen, že získáním maturity či vysokoškolského titulu studijní dráha člověka rozhodně nekončí. Pro neustálý rozvoj osobnosti, myšlenek, názorů a nových nápadů je třeba vzdělávat se po celý svůj život. Rád si proto dopřávám kvalitní kulturní zážitky a myslím, že by to tak měl dělat každý. Kulturní vyžití je přirozená očista naší duše, kdy načerpáváte nové nápady, kreativně rozvíjíte svoje cíle a naplní vás osvobozujícím pocitem lehkosti bytí, tedy investice k nezaplacení.
- Poslední zásada se týká času. Čas byl vynalezen proto, aby se věci odvíjely uceleně a popořádku. Sám pracuji velmi rád a hodně, avšak mám na paměti, že ty dobré věci přijdou ve správný čas, kdy je člověk ani nemusí čekat. Otázka času je relativní a není v našich silách ho úplně ovlivnit. Můžeme mu však předcházet a postupně měnit. Vzdělávat se, plnit si své cíle a sny, rozvíjet své talenty či využít dané příležitosti. Momentálně mě naplňuje vše, co dělám, ale co čas přinese, nikdo neví. Jak rád říkám – příběh je stále otevřený.
