3 dimenze

Společník a advokát

Právnickou profesi provozuji již více jak 30 let. Začátky naší advokátní kanceláře nebyly vůbec lehké. Nejdříve jsme začínali ještě společně s jednou sekretářkou, vydělávali jsme vlastně na ni a na pronájem kanceláře. Před námi byla léta budování značky Císař, Češka, Smutný. Jen jsme investovali, neměli jsme žádnou prestiž a vlastně ani žádné významné příjmy. Drželi jsme však pospolu a věřili v dobrou budoucnost. A to se povedlo.

Za 31 let existence firmy jsme se stali jednou z největších a nejvýznamnějších českých advokátních kanceláří. Naše služby již dávno překročily rámec prostého právního poradenství a nadále se vyvíjejí k větší komplexnosti. To vše nás vedlo k pocitu, že stávající jméno je nám již poněkud těsné a nevyjadřuje dostatečně charakter naší práce, šíři aktivit a zejména bohatství týmu lidí, kteří z naší kanceláře dělají to, čím je. Nové jméno PORTOS vyjadřuje jak naše hodnoty, přetrvávající napříč generacemi, tak i naše inovativní směřování. PORTOS zrcadlí naše trvalé úsilí být pro naše klienty i nadále bezpečným přístavem. PORTOS chápeme jako symbol spolehlivosti a stability, dobrého obchodu a prosperity, svobody a otevřenosti i jako příslib nových cest.

Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že právníci jsou, lidově řečeno, “suchaři“. Je pravda, že právnická profese občas vážná být musí, protože právník musí říkat svým klientům pravdu, ať už je jakkoliv nepříjemná. Při řešení kauzy se musí zbavit příběhu a jít takzvaně na kost. Pro humor proto často jednoduše není místo. Přesto by měl být dobrý právník kreativní a nedržet se jen stereotypního řešení vyčteného se sbírek a knih. Právo je koneckonců pouhou aplikací.

Já sám se ve své praxi zaměřuji konkrétně na mezinárodní investiční vztahy a obchodní právo. Vždycky jsem se zajímal o politiku a společenské vztahy a i přesto, že studium práv bylo rychlou volbou v posledním ročníku gymnázia, skloubilo mé zájmy a rozhodně jej považuji za volbu správnou. Advokacii vnímám jako jednu z vrcholných profesí, která zajišťuje chod moderní společnosti.

Za jedny z nejzajímavějších případů, které kdy byly mně a naší kanceláři svěřeny, považuji například obranu společnosti ČEPRO před útoky Radovana Krejčíře a jeho kompliců, obhajování Českých drah v případu žalob bývalého nájemce pražského Hlavního nádraží Grandi Stazioni nebo zrušení nevýhodné smlouvy mezi Dopravním podnikem Praha a firmou Rencar. Dalšími milníky bylo také vyjednání výhodnější smlouvy o nájmu Škodova paláce pro město Praha či takzvaná Kubiceho zpráva. Na tomto případě lze krásně vidět, jak je právní úprava důležitá, neboť brání a rozvíjí demokratické hodnoty.

Mecenáš

Mecenášství mě fascinovalo už od mládí. Tato činnost je v Česku často mylně vnímána jako výsada bohatých, ale ve skutečnosti může být mecenášem v podstatě kdokoliv. Více než o peníze jde totiž o velkorysost a uvědomělost.

Už v roce 1995 jsem chtěl vyzkoušet, jak mecenášství funguje. Věnoval jsem tedy svých prvních dvacet  tisíc na podporu jednoho z českých dětských domovů. Inspirovaly mě studijní pobyty v Americe a Francii, kde lidé s naprostou samozřejmostí podporují různé projekty kvůli náboženskému přesvědčení nebo jen proto, že je to baví.

Mecenášství není charita. Je to pomoc úžasným věcem, které by jinak nemohly vzniknout. Cítím se dobře, když mohu pomoci něčemu dobrému a kvalitnímu, a stát se tak důležitou součástí nějakého projektu. V mecenášství totiž funguje úžasná symbióza – já jako mecenáš mám dobrý pocit, že jsem něco dobrého vykonal a pro umělce je výhodou získání finančních prostředků na realizaci plánů.     

Smysl opravdového mecenášství nespočívá v jednorázových příspěvcích na různé projekty, ale naopak v dlouhodobé a systematické podpoře jedné věci. A protože mezi mé koníčky patří vážná hudba a výtvarné umění, rozhodl jsem se svou cestu začít právě tady. 

Na rozdíl od běžných sponzorů si ale u těchto institucí nekupuji reklamu. O mé podpoře veřejnost často ani neví, já však přesto o návratnosti své investice nepochybuji. Oblasti umění, které podporuji, totiž na oplátku obohacují můj vlastní život – například opera, ve které jsou zhuštěné modelové lidské emoce, dobře oživuje moje suché právnické myšlení. A jsem rád, že se díky mecenášství mohu na úžasných představeních podílet více než jen jako běžný divák.

Bohemian Heritage Fund

V roce 2009 jsem se stal spoluzakladatelem a zároveň také prezidentem nadačního fondu Bohemian Heritage Fund, jehož cílem je podpora národního dědictví. Jedním z jeho zásadních projektů je dostavba varhan v katedrále sv. Víta. Uzavřít v dějinách její dostavbu postavením varhan je neskutečně prosté, a zároveň působivé. S kolegy v nadačním fondu jsme se rozhodli, že je to dobrý a cenný nápad, který nám rezonuje v duši, ačkoliv to není z náboženských důvodů. V podstatě celá akce představuje ideu národní sbírky a české svornosti, v níž se spojují malí i velcí. Bude to krásný dárek pro katedrálu ke stému výročí republiky, v tom je tento projekt impozantní.

Evropa i naše země se nyní nachází ve složité situaci dezintegrace hodnot. A právě péči o tyto hodnoty a kulturní tradici si náš fond vytkl jako jeden z cílů. Budeme usilovat o to, aby česká kultura byla znovu světovým pojmem.

Prezident ČISOK

Izrael je pro mě srdeční záležitostí. Nejen proto, že s ním máme mnoho společného. Tato malá země nám totiž v mnohém může jít dokonce příkladem. Vztahy s ní jsou nejen věcí cti, ale jsou i praktické.

Když jsem komoru spoluzakládal, byl můj postoj neutrální. Izrael jsem měl rád, avšak teprve v praxi, po několika návštěvách jsem si uvědomil, jak moc jsou si naše země blízké. Blízké mentalitou i intelektuálně, lidé jsou navíc přátelští, srdeční a jednají přímo.

Je pro mne velkou ctí, býti již počtvrté zvolen prezidentem Česko-izraelské smíšené komory. Zároveň je to pro mne ale i velká výzva.

Komora je plná energie, neustále se organizují různá podnikatelská setkání, společenské i kulturní akce a není vždy lehké udržet s tímto tempem krok. Jako jeden ze zakladatelů Komory však s radostí sleduji její rozvoj. Ještě v 90. letech byly obchodní vztahy s Izraelem v počátku, nyní je Izrael jedním z největších obchodních partnerů České republiky.

Komora se ale už nesoustředí pouze na podporu obchodních vztahů. Její činnost přesáhla hranice byznysu, což mě jako milovníka umění velmi těší. Příkladem takové akce se společenským a kulturním přesahem je udílení Cen Arnošta Lustiga osobnostem, které se zasloužily o rozvoj hodnot jako je odvaha, statečnost, lidskost a spravedlnost. Mnoho z těchto hodnot je českému národu blízkých a mnoho z nich sdílíme s izraelským národem.

Jelikož se Komora každým rokem rozrůstá, je jasné, že nejsem jediný, kdo vidí všechny příležitosti, které se nám v rámci této spolupráce nabízí. Své pozice chci využít k přivedení národů ještě k těsnější spolupráci. I proto se snažím co nejvíce podporovat činnost Komory, aby byla všestranně přínosná, podporovala obchod, spojovala národy a tvořila hodnoty přesně tak, jak říkají její kréda.